A máme pejska!

Především odlišíme berňáka od jiných psů již jeho velikostí. Vše na dospělém bernském salašnickém psu je velké a silné a mohutné a majestátní: Jeho trup, tlapy, zuby, jazyk, ocas, hromádky, city, reakce, vůle, ctnosti i zlozvyky. Kdo chce vlastnit takového psa, musí s tím počítat a nesmí být v žádném případě malicherný. Berňáka nemůže člověk odnést ke zvěrolékaři v košíku. Vzpouzejícího se berňáka člověk na vodítku nikam neodvleče. Dospělého berňáka člověk proti jeho vůli na místě rukou neudrží. Ani nemůže koupat ve vaně. Berňáka člověk nemůže při pohledu na jiné psy vzít do náručí. Berňáka člověk nemůže zvednout z louže. Berňák chlemtá svým velkým jazykem vodu z misky. Vykartáčovat srst berňáka zabere spoustu času. Berňák musí chodit na dlouhé procházky. Tlapy berňáka zanechávají velké a hluboké stopy - v domě, v autě, na šatech. Ocas bernského salašnického psa se vrtí jinou silou, v jiné výšce. Berňák štěká hlasitě, raduje se mohutně, truchlí hluboce, durdí se vznětlivě, vzpírá se energicky. Pro bernského salašnického psa nestačí malíček. Potřebuje celou ruku, ne, obě ruce, celého člověka.

Citát z knihy:
Prof. Dr. Bernd Günter - Bernský salašnický pes

Ženu nebo psa?

Rodiče vašeho psa vás nikdy nenavštíví.
Pes vám nikdy netelefonuje.
Pes vás miluje, když se vaši přátelé zastaví na skleničku.
Pes neočekává, že mu zavoláte, když se opozdíte. Čím později přijdete domů, tím radostněji vás vítá.
Pes neutrácí vaše peníze.
Pes nechce, abyste mu nosil květiny.
Pes není nikdy nespokojen se svým tělem.
Pes nedovolí, aby nějaký časopis řídil jeho život.
Pes vás považuje za zábavného, i když se opijete.
Psa pobavíte, trpíte-li plynatostí.
Pes vás nikdy nekritizuje.
Pes nechce vědět o každém psu, kterého jste kdy měl.
Na psa nemusíte nikdy čekat, když chcete jít ven.
Pes nechodí do koupelny.
Můžete mít legálně několik psů.
Vašemu psovi nevadí rozhovor o jiných psech.
Pes miluje vaše ponožky.
Pes vás nikdy nenutí uklízet.
Pes vám nikdy nemluví do řízení.
Pes vám nikdy nepřepíná programy v televizi.
Pes se vás nikdy neptá, co si má vzít na sebe.
Pes vám vleze do postele sám.

IQ testy pro vašeho psa

Stanley Coren (psycholog - University of British Columbia, Vancouver, Canada), tvrdí, že psí inteligence se skutečně dá změřit IQ testy, podobně jako u lidí. Jen ty testy vypadají trošku jinak :)) Každopádně mějte na paměti, že testy mají pro vašeho psa být zábavou - prostě berte to jako hru!

Něco teorie

Psí inteligenci lze podle Corena rozdělit na tři kategorie:

Adaptivní inteligence – schopnost učit se novým věcem a řešit problémy. Je u každého psa individuální a dá se změřit psími IQ testy
Instinktivní inteligence – je vrozená a dá se změřit psími IQ testy
Pracovní inteligence/poslušnost – schopnost vykonávat povely

IQ testík "na doma"

- Nenáročný na vybavení, prostor a čas.

Řešení problému I

Potřebujete: Prázdný kelímek, např. od jogurtu, psí pochoutku, stopky.

Psa nejprve posaďte. Pokud nezůstane sedět, musí vám někdo pomoci a psa držet za obojek. Dejte psovi očichat psí odměnu, kterou později dostane. Pak pomalu položte pamlsek na zem zhruba 2 metry od psa a překlopte přes něj kelímek. Nechte psa, aby vás při tom pozoroval. Zapněte stopky a řekněte psovi, ať si pamlsek vezme.

Hodnocení: V případě, že pes kelímek odklopí a vezme si pamlsek do.. 5 vteřin - 5 bodů 5-15 vteřin - 4 body 15-30 vteřin - 3 body 30-60 vteřin - 2 body Více než 60 vteřin - 1 bod Pes popadne kelímek a na piškotek se vykašle - 0 bodů

Řešení problému II

Potřebujete: Velký ručník (osušku), stopky.

Pes by měl být vzhůru a přijatelně aktivní. Dejte psovi očichat ručník. Rychlým plynulým pohybem hoďte ručník na hlavu psa, aby jeho hlava a ramena byla úplně zakrytá. Zapněte stopky a vyčkejte, dokud se pes nevyprostí.

Hodnocení: V případě, že se pes vyprostí do.. 5 vteřin - 5 bodů 5-15 vteřin - 4 body 15-30 vteřin - 3 body 30-60 vteřin - 2 body Více než 60 vteřin - 1 bod Pes se snaží ručníkem proskousat zpět na svobodu - 0 bodů

Test sociálního učení

Potřebujete: pouze svůj úsměv

Vyberte si chvilku, kdy je od vás pes na vzdálenost dvou metrů (psa nesmíte usadit sami). Upřeně se na psa dívejte. Když pes zachytí váš pohled, počítejte potichu do tří a pak se zeširoka usmějte.

Hodnocení: Pes přijde a začne vrtět ocasem - 5 bodů Pes přijde pomalu, nebo jen napůl cesty, bez vrtění ocasem - 4 body Pokus se vzpřímí nebo posadí, ale nepřijde k vám - 3 body Pes se od vás odvrátí - 2 body Pes nereaguje 1 bod

Řešení problémů a manipulace I

Potřebujete: skříň tak nízkou, aby pod ní nemohl váš pes strčit hlavu, ale dost vysokou na to, aby pod ní mohl strčit packu. Psí pamlsek, stopky.

Ujistěte se, že vás pes pozoruje z blízké vzdálenosti. Ukažte psovi jeho potenciální odměnu. Zatímco vás pes pozoruje, vsuňte pamlsek pod skříň tak, aby mohl použít packy a natáhnout se pro odměnu. Povzbuďte psa, aby si odměnu vzal.

Hodnocení: Pokud se pes pokusí odměnu získat packami do 60 vteřin - 5 bodů Pokud se pes pokusí odměnu získat packami do 1 - 3 minut - 4 body Pes se snaží vytáhnout sousto čumákem nebo tlapou, ale během tří minut to nedokáže - 3 body. Čichá a po jednom nebo dvou pokusech to vzdá - 2 body. Po třech minutách žádná reakce - 1 bod. Pes se pokouší k pamlsku prokousat skříní - 0 bodů

Řešení problémů a manipulace II

Potřebujete: Malý ručník, pamlsek, stopky.

Psa nejprve posaďte. Pokud nezůstane sedět, musí vám někdo pomoci a psa držet za obojek. Dejte psovi očichat odměnu, kterou později dostane. Zatímco vás pes pozoruje, umístěte pamlsek zhruba dva metry od něj a zakryjte jej ručníkem. Vyzvěte psa, aby si odměnu vzal.

Hodnocení: Pes odměnu vyprostí do.. 15 vteřin - 5 bodů 15 až 20 vteřin - 4 body 30 až 60 vteřin - 3 body jedna až dvě minuty - 2 body Pes se sice pokouší dostat k soustu, ale vzdá to - 1 bod Pes se pokouší rozkousat ručník - 0 bodů

Test porozumění řeči

Pes by měl sedět ve vzdálenosti asi dvou metrů.

Zavolejte na něj obvyklou intonací tak, jako byste ho přivolávali: "kominík". - Když k vám pes přijde - 3 body. Když nepřijde, zavolejte jiné slovo, třeba "knížka" - jestliže pak přijde - 2 body. Když pes nepřišel, zavolejte na něj jeho jménem. Přijde k vám - 5 bodů. Přijde na druhé zavolání - 4 body. Pes vás sleduje, ale nereaguje - 1 bod. Pes se znechuceně odvrací a zjevně si o vašem počínání myslí své - 0 bodů

Závěrečné hodnocení
Sečtěte předchozí body.

Pod 5 bodů - Ve vašem psu možná něco dřímá, ale není přesně jasné, co. Řekněme, že aspiruje na čestný titul Psí bambula.
5 - 15 bodů - Váš pes není příliš bystrý, ale zcela určitě je roztomilý.
15 - 25 bodů - Váš pes je chytrý, ale na psí Harvard to nestačí.
26 - 30 bodů - Gratulujeme, váš pes je geniální.
Přes 30 bodů - Naučte se počítat.

Další testy

Na internetu je možné najít mnoho IQ testů pro naše čtyřnohé společníky. Tyto testy se více či méně podobají, jsou tam i testy pro štěňata (s poznámkou, že se mají zkoušet až u více než 10-ti měsíčního psa).

Jak rozeznat pejskaře od nepejskaře

9. 1. 2012

Pejskař nebo nepejskař

Zatímco nepejskař je vždy upravený, čistý a přeskakuje případné psí exkrementy štítivě na chodníku, pejskař má v období bahna a nepřízně počasí obtištěné tlapky na různých částech těla. Jeho oděv zdobí chlupy jeho miláčka, někdy je vše dodekorováno zaschlou slinou. Pejskař exkrement na chodníku ohodnotí znaleckým pohledem, protože hned ví, jak byl neznámý pes krmen, jestli nemá zdravotní obtíže a v případě přistání v exkrementu nezahazuje boty a nejde dál bos, nýbrž botu někde na příhodném místě opucuje, ale většinou ani nenadává. Ví, že šlápnout do psího exkrementu přináší štěstí.
Zatímco kapsy oděvu nepejskaře jsou čisté, pejskař vytahující kapesník, vysype něco pamlsků, pytlík na případný exkrement a často vypadne i aportek, kartáč nebo tabletka na odčervení. Kapesník většinou používá pejskař i pes.
Auto nepejskaře je rovněž čisté a vhodné pro další spolujezce. Pejskařovo auto bývá poťapané, skla oken jsou s otisky nosu miláčka, chlupy nechybí nikde. Nějaký ten pamlsek se také najde, aportíků bývá víc. Nechybí náhradní vodítka a jiná výbava, celkově je auto uzpůsobené psímu kotci. Nechybí misky, láhve s vodou a krmivo. Toto auto nebývá pro spolujezce příliš vhodné, někdy by se spolujezcem pes ani nesouhlasil, proto pejskař pasažéry většinou nebere.
Zatímco nepejskař se zajímá o módní trendy a chodí rád dobře oblečen, pejskař rozděluje své oblečení na psí a mezi slušné lidi. Většinou nosí první variantu, nevyplatí se převlékat. Módní trendy ho neberou, na cvičáku to nikdo neocení a při prochajdě v lese a lukách, také ne. V době odchovů štěňat, chybí většinou pejskaři v botách tkaničky, nebo má jen jejich žalostné zbytky.
Oblečení a obuv tedy nakupuje funkční, pohodlné a takové, kde jsou chlupy dobře smést. Dnešní trend, kdy se na výstavě pejskaři snaží být slušně oblečeni a sladěni se svým miláčkem vede k tomu, že se pak známí nepoznají mezi sebou. Psům je to jedno.
Zahrada nepejskaře se pozná na první pohled. Všude dokonalý trávník, květiny jsou tam, kde je nepejskař vysadil. Jeho stromy nejsou okousané a poddolované. Jeho jezírko zdobí lekníny. Pejskař většinou nemá jezírko, protože by tam pes ležel spokojeně celé dny. Navíc zahradu nestíhá, musí na cvičák nebo kynologickou akci. Zahrada pejskaře bývá plná praktických děr, vykopaných pracovitým psem, kde si případný zloděj zlomí nohu. Květiny jsou jinde, než je žádoucí, psovi se nelíbily, tak je vytrhal, zahrabal nebo jim jiným způsobem zneuchutil pobyt v jeho zahradě.Zahrada je plná schovek, kam si pes odkládá jídlo či hračky na horší časy.

Tak mu velí pradávné geny a rozumný pejskař schovky toleruje. Pejskařova zahrada mívá i umně vyhrabaná lůžka, kde rád pes odpočívá.

Nepejskař mi nikdy neměl dráždit pejskaře nevhodnými větami na účet jeho miláčka. Pak se pejskař stává někdy osobou protivnou a agresívní. Mnohdy právem.
Pejskař prezentuje svého miláčka na webu, blogu nebo facebooku a dalších portálech. Pes, který není prezentován, není cool. Pejskař vždy nosí v mobilu fotku svého miláčka.
Nepejskař oproti tomu málokdy zakládá web pro prezentaci manželky, dětí......, možná výjimku tvoří jeho auto. Nepejskař málokdy nosí v mobilu fota svých bližních.
Pejskař vydělává, aby mohl dopřát svému psovi,

rodina bývá lehce odsunuta. Na dovolenou moc nebo vůbec nejezdí, nerad opouští svého psa a i při krátkém jeho opuštění, má špatné svědomí, že pes doma trpí. Nepejskař si dovolenou užívá i několik týdnů. Návštěvy nepejskaře u pejskaře by měly být krátké, nejsou pro pejskaře přínosné a zdržují ho od jeho miláčka. Nepejskař by chlup v kávě měl diskrétně vyndat a víc nekomentovat. Pejskaři nevadí. Předloženou krmi by měl konzumovat s chutí, i když si vyslechl, že zrovna tohle psovi nechutná. Nemusí se bát, opravdu se toho pes netknul.

Oproti tomu návštěva pejskaře u pejskaře je přínosná a dá se hodiny a hodiny probírat, čí miláček je dokonalejší, příjemně se zdrbnou ostatní pejskaři. Chlup v kávě nevadí nikomu. Velmi vhodné je, když pejskař přivede i spřáteleného psa, aby si jeho pes mohl také popovídat.

Nepejskař mi nikdy neměl pejskaře stavět před rozhodnutí, buď on nebo pejskařův pes. Nikdy nevyhraje.
Pejskařovi sousedi vědí, že volání, miláčku, patří psovi. Nepejskař se většinou takto neprojevuje.
Domácnost pejskaře je naopak lépe udržovaná, protože mop a vysavač jsou stále v pohotovosti.

I když je toho ještě mnohem víc, snad jste se nepejskaři i pejskaři trochu pobavili a to byl účel tohoto článku. Zatím, co vznikal, otírala jsem si zaslintané prsty ze zabahněného aportu do kalhot. Psích. Posléze jsem se špatným svědomím odjela ve psím oblečení do Teska na nákup. Převlékat se přece nemá smysl i pejskaři tam nakupují a musím se pozdravit i s jejich psy, čekajícími venku.
Autor Eva

8.12.
2002

Onemocnění kůže a úprava srsti psů

Autor: Vladimíra Tichá

Onemocnění kůže patří k nejčastějším příčinám, pro které majitelé psů navštíví veterináře. Až na výjimečné případy většinou nejde o onemocnění, které by pacienta závažně ohrožovalo, ale určitě lze říci, že kožní potíže psovi život značně znepříjemňují a dokážou velmi obtěžovat i jeho okolí. Do této oblasti patří například zvýšená svědivost, která má nepříjemný dopad na psa i na stav nervů jeho majitele. Lidem vadí i onemocnění často provázená nepříjemným zápachem a třeba i to, že leckomu se pes s nemocnou kůží vysloveně oškliví a že i v případech, kdy nejde o záležitost infekční, mají obavy z nakažení. O příčinách způsobujících onemocnění kůže se toho v současné době ví hodně. Hovoří se například o parazitech, bakteriích, plísních, kvasinkách, hormonálním rozladění, stále stoupá počet alergických psů a velkou roli hraje samozřejmě i výživa. V mnoha případech se příčiny různě kombinují a léčba může být, stejně jako u lidí, záležitostí dlouhodobou a po všech stránkách náročnou. Trochu je smutné, že se občas hledá složitý problém tam, kde je příčina celkem jednoduchá a že léčba je směřována na zevní příznaky, což je pochopitelné, ale příčina zůstává stranou. Onemocnění kůže může vyvolat majitel psa svojí nevhodnou péčí a je třeba konstatovat, že negativní dopad může mít péče nedostatečná, stejně jako péče přehnaná. Výsledkem může být narušená kůže, která se stává vstupní branou pro všechny možné typy infekcí. Jednoznačný návod na to, co je správné, není možný. Péče o srst se u jednotlivých plemen značně liší. Jinak je třeba pečovat o naháče, jinak o hladkosrstého foxteriéra a jinak o bearded kolii obdařenou krásnou srstí. V každém případě by mělo platit, že to, co děláme, by v rámci možností mělo co nejvíce odpovídat tomu, co je pro dané plemeno přirozené a že bychom měli respektovat i specifika určitého jednotlivce. Často se na očistu psí kůže díváme z pohledu výhradně lidského. Takovým typickým příkladem je koupání. Je pochopitelné, že pes, který s námi sdílí byt a velmi často i lůžko, musí být čistý. Už méně pochopitelné je, že mnoho lidí uvažuje způsobem - já se každý den koupu, budu každý den koupat i svého psa a zcela při tom zapomínají na skutečnost, že psí kůže bude s největší pravděpodobností reagovat velmi negativně. Zvláště v zimním a tedy i blátivém období by měli majitelé zvažovat, zda je z hlediska psa vhodnější nechat nečistotu zaschnout a pak vykartáčovat či zda je rozumné po každé vycházce použít sprchu. Jsou psi, kterým podobný přístup nevadí. Mnoho z nich však bude reagovat podrážděním kůže, které může vyústit v obtížně řešitelný problém. Kdo se potýkal u svého psa s opakovaným zánětem kůže v meziprstí, určitě ví, o čem je řeč. Velmi důležitým obdobím z hlediska péče o srst je doba línání, tedy doba, kdy pes vyměňuje starou srst za novou. V dřívějších dobách k něčemu podobnému docházelo pravidelně dvakrát ročně. Na jaře pes vyměnil hustou zimní srst za osrstění letní a na podzim se zase k zimnímu kožichu vracel. Divoce žijící zvířata se dokážou staré srsti zbavit sama. U psů je velmi často potřeba lidská pomoc. Mrtvou a nevylínalou srst je možné přirovnat ke staré trávě. Pod tou nový travnatý kožíšek také obtížně narůstá. Starší kynologové věděli, že v obdobích línání je třeba psa častěji česat a kartáčovat, a starou a odumřelou srst také odstranit. Dnes je situace daleko složitější. Psi s námi sdílejí teplo ústředního topení a jasně nejsou vyjádřeny ani teplotní rozdíly v jednotlivých ročních obdobích. V praxi to znamená, že většina psů (i koček) líná v průběhu celého roku a že majitelé s tím musejí počítat. Pravidelné česání a kartáčování by mělo být součástí pokud ne každodenní, tedy každotýdenní psí hygieny. Výjimku tvoří plemena, u kterých k línání nedochází. Jedná se například o české teriéry, kerry blue teriéry nebo pudly. V jejich případě je však pro změnu třeba hlídat, aby nedocházelo k plstnatění srsti. Otlaky a zapařeniny pod takovým chuchvalcem srsti spojené maltou špíny a prachu mohou být základem pro velmi nepříjemný zdravotní problém. Zcela samostatnou skupinu tvoří z pohledu línání hrubosrstá plemena. Ten, kdo chce správně udržovat srst například teriérů, musí nahlédnout do jejich historie. Teriéři byli chovaní jako psi lovečtí a svůj původ našli v Anglii, Irsku a Skotsku. Ti, kteří je používali, hledali psy malé, rychlé, odolné proti nepřízni počasí a ochotné následovat zvěř do kamenitých nor i bahnitých oblastí vřesovišť. Hledali i psy, jejichž srst musela splňovat několik základních podmínek. Musela chránit psa před zimou, musela být v rámci možností odolná proti vodě (vlhko z typického ostrovního počasí nesmělo proniknout na kůži), nesměla na sebe vázat nečistoty (pes obalený bahnem určitě není příliš pohyblivý) a stejnou kvalitu musela vykazovat v průběhu celého roku. Výsledkem chovatelské snahy byli psi s hustou neprodyšnou podsadou a hrubými pesíky. Jejich srst nelínala jednorázově, ale v průběhu celého roku a k tomu, aby odumřelý chlup vypadl, bylo třeba mechanické pomoci. Prostě za něj něco (křoví) nebo někdo (majitel) musel zatáhnout. Dnešní teriéři v mnoha případech zvěř do nor nenásledují. Po předcích jim však mimo typické povahy zůstala i stejná hrubá srst, která stále k tomu, aby se vyměnila za novou, potřebuje mechanickou pomoc. Hrubosrstí teriéři se proto trimují, neboli česky řečeno „oškubou“. Tento typ úpravy není jednoduchý. Vyžaduje určitou zkušenost, protože vytrhnout chlup celý i s kořínkem není úplně snadné a vyžaduje i zodpovědnost. Kvalitně otrimovat například velšteriéra je práce na dvě hodiny. Oholení mašinkou nebo ostříhání vyžaduje třetinu času. Trimování je náročné také z hlediska použitých nástrojů. Pokud někdo vezme trimovací nůž s ostrou čepelkou, chlup nevytrhne, ale přeřízne nebo přetrhne a výsledek je stejný jako v případě stříhání. Člověk věci neznalý si řekne, že vlastně o nic nejde. Srst možná nebude mít standardní kvalitu, ale pes bude vypadat dobře. Skutečnost je jiná. Zbytky mrtvé srsti zůstávají v kůži, samovolně nevylínají a psa svědí. Ten se začne drbat, kůži poraní a vstupní cesta pro bakteriální nebo kvasinkovou infekci je otevřená. Situace se pak pravidelně opakuje, majitelé jsou smutní nad tím, že mají psa s vlohou pro onemocnění kůže. Jejich pes je však normální, pouze ten, kdo ho upravuje, nemá ty správné znalosti. Je třeba přiznat, že opakované stříhání hrubosrstých teriérů většinou vede ke změně charakteru jejich srsti. Ta za nějakou dobu ztratí svou typickou hrubost, je kudrnatá, měkká, bez podsady a bez lesku. Svého nositele proti nepřízni počasí nechrání, on už to však většinou vzhledem ke stylu života svého pána nepotřebuje. Než však ke změně srsti dojde, vytrpí si většina psů a s nimi i jejich pánové své. Často si myslíme, že péče o srst je otázkou krásy. Do určité míry je to i pravda. Jistě je příjemnější potkávat čistého a voňavého psa s vyčesanou srstí než zaknocené zapáchající zanedbané zvíře. Myslíme si také, že úprava srsti musí odpovídat požadavkům standardu příslušného plemene. I to je pravda, ale ne úplná. Znění standardů není záležitost samoúčelná. Jednotlivá plemena byla vyšlechtěna pro nějaký účel a jejich exteriérové znaky tomu účelu odpovídají. Dnes už má plemeno možná zcela jiné využití. Vlastnosti zděděné po předcích však vykazuje stále a rozumný majitel by se měl zajímat o to, proč je má. V praxi to může znamenat, že ku prospěchu svého psa i prospěchu svému bude lépe vědět, jak o něj pečovat.

Autor:
Vladimíra Tichá

o životě se psem

Citát z knihy: Prof. Dr. Bernd Günter - Bernský salašnický pes